dans le dictionnaire PONS
solio [ˈsoljo] SUBST m
soler <o → ue> [soˈler] VERBE intr
| yo | suelo | |
|---|---|---|
| tú | sueles | |
| él/ella/usted | suele | |
| nosotros/nosotras | solemos | |
| vosotros/vosotras | soléis | |
| ellos/ellas/ustedes | suelen |
| yo | solía | |
|---|---|---|
| tú | solías | |
| él/ella/usted | solía | |
| nosotros/nosotras | solíamos | |
| vosotros/vosotras | solíais | |
| ellos/ellas/ustedes | solían |
| yo | solí | |
|---|---|---|
| tú | soliste | |
| él/ella/usted | solió | |
| nosotros/nosotras | solimos | |
| vosotros/vosotras | solisteis | |
| ellos/ellas/ustedes | solieron |
| - | |
|---|---|
| - | |
| - | |
| - | |
| - | |
| - |
Exemples tirés du dictionnaire PONS (vérifiés par l'équipe de rédaction)
- solio pontifico